1.kapitola-Sokolí pošta

4. února 2009 v 18:13 | Angelina |  TH-kapitoly
Sokolí pošta


Terry Hopper byl v mnohém neobyčejně tupý chlapec. Už jen tím, že víc než půl hodiny denně čuměl do blba, poslouchal mp3 a mlel si pro sebe nesrozumitelné věty. Navíc doopravdy stál o to, aby si mohl vydloubat všechny holuby z nosu a pak je sníst, byl však nucen je opatlat do papírového kapesníčku, protože se prstem nestrefil do pusy. A ještě ke všemu ho nějaký debil z poroty ( ze soutěže nadějných hoperů ) vzal do školy, kde se měl naučit hoperským kouskům a mezi hlavní předměty také patřil zpěv, vaření energetických nápojů a jiným věcem, které potřeboval , aby se mohl stát hoperem.




Byla už téměř půlnoc, a Terry seděl na posteli, díval se do blba, poslouchal mp3 a dloubal se v nose.Jeden prst měl zaražený do půlky v nose a v druhé ruce měl kapesník. Terry se pokusil jednoho vyšťouraného, obzvlášť "chutně" vypadajícího holuba sníst, ale místo do pusy se strefil do poloviny tváře a tak beznadějně svůj prst opatlaný od holubů utřel do kapesníku. Náhle sebou prudce trhl. Za úkol měl totiž sestavit a nakreslit taneční sestavu pro velmi starou a zkušenou hoperku, profesorku Mclemrovou. Inspirovat se měli v příručce mladých hoperů. Terry okamžitě běžel do kouta, kde měl v hromadě starého a špinavého prádla schované všechny učebnice a příručky pro studium hip-hopu.


Terry si znovu sedl na postel otevřel knihu ( prst znovu zaražený do půlky v nose )


a snažil se najít něco pro jeho sestavu. Zrovna pročítal jednu nadějně vyhlížející stránku, když v nose nahmatal dalšího holuba. S nadějí ve tváři holuba vyšťoural, ale tentokrát si holuba naplácl do brýlí ( které mu při tanci v celku překáželi) . Když si brejle očistil do lemu trička, začal znovu hledat v příručce pro mladé hopery. Prstem se zastavil u nadějně vyhlížejícího odstavce. Terry si postrčil nemoderní kulaté brýle na nose o kousek výš, ztlumil si mp3 a četl :





Lidé nedisponující tanečními schopnostmi ( častěji známí jako pudlové ) se sice v době středověku tanečníků a tanečním schopnostem báli, ale díky taneční nedokonalosti je mnohdy ani pořádně nerozpoznali. Při oněch vzácných příležitostech, kdy se jim podařilo chytit skutečného tanečníka či tanečnici, nepřinášelo jim jejich vyslýchání sebemenší efekt .Tanečník či tanečnice nemluvili nic, co by se podobalo pravdě a vyslýchající dostávali stále jiné informace. Poté se pudlové dohodli, že každého, kdo byl podezřený z tance, za živa upálí.Je dokonce známo, že Pandolína Výkusnice nalezla ve lhaní takovou zálibu, že později nevěděla, co je pravda a co lež. Pandolínu chytili dohromady sedmačtyřicetkrát, ale protože si pokaždé změnila image, tak jí pudlové nepoznali.









Přestal číst a zaposlouchal se do hlubokého chrochtání, které se ozývalo z vedlejšího pokoje.Patřilo jeho strýci Ufonu Kurdějovi. Kurdějovi byl právě ten problém, který Terrymu znemožňoval nacvičovat si taneční sestavy, dělat úkoly a spoustu jiných věcí, které se týkali i netýkali školy. Kdyby Kurdějovi zjistili, o co se celá léta snaží ( o vydloubání všech holubů, co má v nose ) nejspíš by ho hnali z domu kulometem. Kvůli nim si svoje čumění do blba a požírání suchých i mokrých z nosu nikdy pořádně neužil. Právě strýc Ufon, teta Smrtumyje a jejich synáček Nudley byli Terryho jediní příbuzní. Byli to pudlové, takže neměli hoperské schopnosti, a na styl, kterým Terry, žil koukali se středověkou předpojatostí. O Terryho zemřelých rodičích, kteří také patřili k hoperskému cechu, pod střechou Kurdějových nikdy nepadlo ani slovo. Teta Smrtumyje a strýc Ufon se celá léta kojili nadějí, že budou-li Terryho udržovat co nejdál od hoperské hudby, dokážou z něj ty hoperské schopnosti vypudit. V tom ke své nesmírné zlosti neměli úspěch, takže nyní žili v hrůze z toho, aby někdo nezjistil, že Terry většinu z uplynulých dvou let strávil ve škole hoperů v Prdovicích.To nejhorší, na co se teď Kurdějovi zmohli, bylo, že se na počátku prázdnin pokusili Terrymu sebrat jeho mp3, příručky a učebnice k učení, i energetické nápoje, které si navařil (nelegálně) dopředu.


Odloučení od mp3 a učebnic představovalo pro Terryho opravdový problém, protože učitelé v Prdovicích mu na prázdniny naložili pořádnou spoustu práce. Jeden z úkolů, obzvlášť protivné pojednání o dlouhotrvajících energetických nápojích, dostal od profesora Rejda, kterého měl ze všech učitelů nejméně v lásce a od něhož se dalo čekat, že s radostí využije jakékoli příhodné záminky, aby mu na celý měsíc udělil školní trest. Terry se proto v prvním týdnu prázdnin chopil nabízené příležitosti. Zatímco strýc Ufon, teta Smrtumyje a Nudley vyšli ven na předzahrádku, kde se obdivovali nové žumpě pro Nudleyho ( pořádně nahlas, aby to zaregistrovala celá ulice ), Terry si pustil mp3 trochu víc nahlas, sešel dolů a začal ve špajzce hledat vhodné ingredience do energetického nápoje. Našel balík cukru, solamil, čokoládu, která patřila Nudleyovi a další kalorické jídlo. Vyběhl zpátky do své ložnice a všechno nakradené jídlo schoval do hromady špinavého prádla. Říkal si, že pokud se mu přísady do nápoje nezačnou kazit a smrdět, nebudou Kurdějovi vědět, že to on krade všechno tučné jídlo a pak z něj vaří energetické nápoje.


Terry se všemožně snažil nevyvolávat se strýcem a tetou žádné rozmíšky, protože už tak na něj byli pořádně nakvašení, a to jen proto, že mu pouhý týden po začátku školních prázdnin telefonoval jeden z jeho spolužáků z Prdovic.


Mor Osley, který v Prdovicích patřil k Terryho nejoblíbenějšímu spolutanečníkovi, pocházel z kompletně hoperské rodiny. To znamenalo, že uměl spoustu hoperských kousků, o nichž Terry neměl sebemenší ponětí, avšak ještě nikdy netelefonoval pevnou linkou. ( u Osleyů měl každý svůj vlastní mobil ) Obrovskou smůlou bylo, že když zavolal, zdvihl sluchátko strýc Ufon.



" U telefonu Ufon Kurděj"


Terry, který byl právě náhodou ve stejné místnosti, ztuhl ( předtím se pohyboval do rytmu divoké písničky ), když slyšel Morův hlas odpovědět:


" HALÓ? HALÓ? SLYŠÍTE MĚ? CHTĚL BYCH MLUVIT S TERRYM HOPPEREM!"



Mor tak hulákal, že sebou strýc Ufon poplašeně škubl, přidržel si sluchátko u zadku a hlasitě si do něj prdl. Pak si ho znovu přiložil k uchu.



" KDO VOLÁ?" zařval strýc Ufon do sluchátka, co mu síly stačily. "CO JSTE ZAČ?"


"MOR - OSLEY!" zahulákal Mor v odpověď, jako by se strýcem Ufonem stáli na opačných stranách nákupního centra. "JSEM TERRYHO SPOLUTANEČNÍK ZE ŠKOLY" ……….Malá očka strýce Ufona se přetočila směrem k Terrymu, který byl mírně omámen strýcovým prdem.


"TADY ŽÁDNÝ TERRY HOPPER NENÍ!" rozkřikl se a držel teď sluchátko znovu u zadku. "NEVÍM, O JAKÉ ŠKOLE TO MLUVÍTE! UŽ MI NIKDY NEVOLEJTE! NECHTE MOJI RODINU NA POKOJI!"


Tentokrát si prdl tak, až to nebezpečně začvachtalo a praštil sluchátkem spátky do vidlice, jako by se zbavoval radioaktivního odpadu.


Hádka, která následovala, patřila k nejhorším vůbec.Terry byl po dvou velmi aromatických prdech úplně mimo a strýce vnímal jen napůl.


"JAK SES MOHL OPOVÁŽIT DÁT TOHLE ČÍSLO LIDEM - LIDEM, JAKO JSI TY SÁM !" zahřímal strýc ufon a poplival Terryho od hlavy až k patě okurkama, které zrovna jedl. Přitom si Terry vzpomněl na svého polobratra Peryho , který okurky přímo miloval.


Mor si očividně uvědomoval, že dostal Terryho do maléru, protože už znovu nezavolal. Neozvala se mu ani Sardinia Strangerová, jeho druhá, nejoblíbenější spolutanečnice z Prdovic. Terry se domýšlel, že Mor Sardiniu varoval, aby to nedělala, což bylo dobře, protože Sardinia, největší šprtka v Terryho ročníku, měla pudlovské rodiče, telefonovat uměla velice dobře a dalo se počítat s tím, že by Terryho začala poučovat, co dělá špatně, ale určitě by se neprozrazovala, že chodí do Prdovic.


A tak se stalo, že Terry od svých hoperských přátel pět dlouhých týdnů neslyšel jediné slovo, a letošní léto bylo téměř stejně smrduté a nesnesitelné jako to loňské. Dočkal se jen jednoho, opravdu nepatrného zlepšení : poté co odpřísáhl, že nebude svou sokolku Skeptiku používat k posílání dopisů a cédéček s hudbou ( většinou za nic stojící remixy, které vychází každý měsíc v magazínu Hoppermax ) žádnému ze svých spolutanečníků, dostal povolení vypouštět ji na noc ven. Strýc Ufon k tomu svolil kvůli skandálu, který Skeptika natropila, když domu přilétla se sousedovic psem Azorem ve spárech. ( strýc Ufon toho psa nesnášel, protože mu každou noc pokakal záhonek )


Terry se uprostřed odstavce o Pandolíně Výkusnici zarazil, zpozorněl a znovu nastražil uši. Ticho ve ztemnělém domě narušilo jen vzdálené čvachtavé prdnutí jeho neuvěřitelně tlustého bratránka Nudleyho. Uvědomil si, že už musí být velice pozdě. Uši už měl skoro zalehlé od hudby a napadlo ho, by si ty holuby mohl dloubat i zítra…


Zavřel příručku pro mladé hopery a zahrabal ji do hromady špinavého prádla. Vstal, udělal pár tanečních kroků a pohlédl na svůj dvacet centimetrů dlouhý, strašně starý mobilní telefon, který ležel na bedně od banánů vedle postele.


Byla jedna hodina po půlnoci. Terrymu se sevřel žaludek, jako když je mu špatně. Uvědomil si, že jeho polobratr Perry slaví výročí tisícátého pokakaného prostěradla.


A taky si uvědomil, že mu je už celou hodinu třináct let.



K dalším věcem, které byly na Terrym neobvyklé, patřilo i to, jak málo se těšil na svoje narozeniny. Ještě nikdy v životě nedostal od jeho polobratra Perryho nic jiného, než napůl shnilé mandarinky. ( Dopravní služby, ať už po sardinkách, nebo po sokolech, byly velmi pomalé.) Perry mandarinky nesnášel, a bylo dost možné, že ty, co poslal Terrymu, dostal od své babičky Farge. A ani Kurdějovi nebyli o moc lepší. Terrymu nedávali k narozeninám vůbec nic a nebyl jediný důvod předpokládat, že tentokrát si na něj vzpomenou.


Terry přetančil temným pokojem, minul Skeptiččinu velkou proutěnou prázdnou klec a přistoupil ke stolku u okna. Měl v plánu napsat Perrymu přání k tomu tisícátému prostěradlu.


Na kus papíru napsal: všechno nejhorší k tisícátému pokaděnému prostěradlu ti přeje Terry Hoper. Papír přehnul v půlce a pohlédl z okna. Skeptika byla už druhou noc pryč. Terrymu to nedělalo žádné zvláštní starosti - nebylo to poprvé, co se tak dlouho někde zdržela - určitě zas někde lovila psy, doufal však, že nenarazila na Perryho sardinku Hebliku. Nevěděl, jestli by Skeptiku náhodou nenapadlo Hebliku sežrat. Byla v tomhle domě jediným živoucím tvorem, který se při pohledu na něj neuprdl nebo nepozvracel.


Na svůj věk byl Terry sice stále ještě poměrně nevyvinutý a malý, za poslední rok však přece jen o pár čísel povyrostl. Na jeho černých vlasech s blond melírem se ovšem nic nezměnilo: ať na ně plácal cokoliv,( a to že spotřeboval několik krabiček gelu na vlasy týdně ) zůstávali vzpurně rozježené. Oči za brýlemi měl pokaždé jiné, protože měl velikou oblibu v barevných čočkách, dnes měl jasně červené. Na čele pod vlasy měl vytetovanou rovnou jizvu.


Ze všech neobvyklích věcí, jimiž se Terry vyznačoval, bylo tohle tetování nejpozoruhodnější.



Nebyla to - jak mu Kurdějovi deset let namlouvali - památka na noc, kdy se jeho rodiče Kily a Lays /Lejs/ ožrali, a nechali rok starému Terrymu vytetovat na čelo jizvu a poté jeli autem a narazili do stromu. Při této nehodě měli podle Kurdějů zemřít, ale Kily a Lays Hoperovi při žádné nehodě nezemřeli. O život přišli v jedné taneční soutěži, kdy už byli ve finále, tančili už deset hodin v kuse a zkolabovali. Jejich protitanečník se jmenoval lord Polyfort. Nejvytrvalejší hip-hopový tanečník na světě. Jizva na Terryho čele je nepovedený autogram lorda Polyforta, který se mu snažil své jméno vytetovat na čelo, ale protože z tetovací jehlou neuměl, moc se mu to nepovedlo. Cenu v taneční soutěži tedy vyhrál Polyfort a poté uprchl.


Později se s ním však v Prdovicích Terry setkal tváří v tvář. Když teď koukal z okna a vzpomínal na to poslední setkání, musel přiznat, že má štěstí, že svých třináctých narozenin vůbec dočkal. ( Lord Polyfort se ho totiž snažil vyzvat na další taneční souboj, když však Terry odmítl, Polyfort se ho snažil zabít )


Přelétl očima po hvězdnaté obloze a hledal, zda neuvidí Skeptiku, jak se k němu vrací třeba s mrtvím pudlem v zobáku a očekává, že jí pochválí. Jak tak zasněně zíral přes hřebeny střech, trvalo mu několik dlouhých vteřin, než si uvědomil, co vlastně vidí.


Na pozadí měsíce se rýsoval jakýsi stín, který se neustále zvětšoval, byl to nějaký podivně vypadající tvor, který mával křídly a mířil přímo k němu. Terry ( s prstem v nose ) nehnutě seděl a pozoroval, jak se snáší pořád níž. Na zlome sekundy zaváhal, má-li okno raději přibouchnout, pak ale onen divný patvor přelétl nad jednou z pouličních svítilen. Terry si uvědomil, co to je, a zvedl se ze židle.


Oknem prolétla tři zvířata. Dva sokolové a jedna mrňavá sardinka, která vypadala, že jí brzo trefí. Ale ani jeden ze sokolů nevypadal nijak dobře.S měkkým žuchnutím přistáli na Terryho posteli, šediví opelichaný sokol a malá sardinka se okamžitě svalili a jako špalci zůstali nehybně ležet. Sardinka měla k ploutvi přivázaný veliký balíček.


Terry sardinku okamžitě poznal. Byla to Perryho Heblika. A podle smradu, co se linul z balíčku, to nebylo nic jiného, než mandarinky. I sokola, který ležel po Hebliččině boku ihned poznal - jmenoval se Peróna a patřila rodině Osleyů. Bez váhání přiskočil k posteli, rozvázal provázky omotané kolem Peróniných nohou a Perónu samotnou pak odnesl do Skeptiččiny klece.Pak se vrátil k sardince, té také odvázal smrdutý balík z ploutve a dal jí do krabičky od zápalek.( tam se sardinky ukládají na noc )


Terry se otočil ke zbývajícímu sokolovi. Byla to jeho Skeptika. Také ona nesla nějaký balíček a tvářila se neobyčejně pobouřeně. Když ji Terry zbavoval jejího břemene, hrozně ho klovla do ucha, pak nakvašeně přeletěla pokoj a sedla si vedle napůlvskříšené Peróny.


Mezitím přilétl čtvrtý sokol, upustil dopisy na postel a znovu odletěl. Terry si mohl domyslet, odkud sokol přilétl, protože na jednom z dopisů, které přinesla, byla pečeť hip-hopové školy Prdovice.


Terry se posadil na postel, popadl balíček, který přinesla Perón, strh z něj růžový balící papír a objevil dárek zabalený v ještě hnusnějším balícím papíru, něž ve kterém byl zabalený před tím. Lehce vztekem roztřesenýma rukama otevřel přiloženou obálku, vypadli z ní dva kusy papíru - dopis a nějaký novinový výstřižek.


Výstřižek evidentně pocházel z hoperských novin zvaných Denní výměšek, protože se lidé na fotce svíjeli v tanečních polohách. Terry ho zvedl, mírně natrhl ,(omylem) protože se mu stále třásli ruce vztekem kvůli ošklivému balícímu papíru, a dal se do čtení:





CENU ÚTĚCHY ZÍSKÁVÁ ZAMĚSTNANEC MINISTERSTVA TANCE




Pitvur Osley, vedoucí odboru zneužívání hoperského tance v pudlovských soutěžích na ministerstvu tance, získal v každoroční paleontolové tombole cenu útěchy Denního výměšku.




Převelmi utěšený pan Osley Dennímu výměšku sdělil: "Ty paleonty, které jsme vyhráli, věnujeme na letní dovolenou v Pákistánu, kde pracuje náš nejstarší syn jako hlavní hip-hopový tanečník pro Slingottovu společnost." Rodina Osleyů stráví v Pákistánu měsíc a doufáme, že se vrátí před začátkem školního roku v Prdovicích, kde momentálně studuje tanec pět jejich dětí.









Terry pohlédl na fotografii, kde každý z Osleyovích zaujímal jinou taneční polohu a obličej (jestli se tomu dá tak říkat) se mu roztáhl širokým úšklebkem, když viděl, jak celá devítičlenná rodina Osleyových stojí před velkým tankem a tancujou. Tlustá, mrňavá paní Osleyová, vysoký pan Osley s lesklou pleškou na vršku hlavy, šest synů a jedna dcera, všichni (i když pod plandavými tričky to nebylo vidět) s mobilními telefony. Přímo uprostřed snímku stál Mor, vytahaný a hubený, se svým tlustým křečkem Prachovkou na rameni a s nohou nastavenou před svou sestrou Slinny, která byla na fotce zachycena ve zvláštní taneční poloze. ………Terryho nenapadal nikdo jiný, koho by tak rád nakopal, než právě Osleyovi, kteří byli prachatí a oprsklí.Zdvihl Morův dopis a rozložil ho.







Čus Terry,




všechno nejlepší k narozeninám!




Promiň za ten telefonát. Doufám, že ti kvůli tomu prdu neslezli všechny vlasy. Musela to bejt síla, co ?Ptal sem se taťky a ten říkal, že to slyšel až na zahradu.




Tady v Pákistánu je to přímo senzační. Kill nás provedl po všech zdejších záchytkách a nevěřil bys, jak velký rakety tu maj. Ty musí doletět stovky kilometrů daleko. Mamka ani nedovolila, aby si Slinny na tu největší sáhla. V tý poušti taky byla spousta koster pudlů, kteří asi hledali hopperský stanoviště. Dřív jich tu bylo spoustu. Ani mě nepřekvapilo, že taťka vyhrál tombolu Denního výměšku. Sedmset paleonů je pro nás nic. Většina z nich sice padne na tyhle prázdniny, ale na příští školní rok mi asi naši kopí nový hadry a možná taky iPoda.









Terry si až příliš dobře pamatoval, jak si minulý školní rok Mor roztrhl svoje nejoblíbenější kalhoty, když mu předváděl taneční kroky, které sám vymyslel, a rodiče mu nechtěli koupit nový. (jsou to hrozný hamouni )





Vrátíme se asi tak týden před začátkem školního roku a pojedem do Londýna koupit ten vohoz a iPoda a nový učebnice pro nás pro všechny. Co kdybychom se tam setkali?




Nenech se od těch pudlů celej poprdět!




Pokus se přijet do Londýna.




Mor




P.S.: Persila jmenovali dozorcem. Minulý týden mu to oznámili po telefonu.









Terry se ještě jednou podíval na fotku. Persil, který byl v Prdovicích v sedmém a tudíž závěrečném ročníku, se tvářil ještě tyraničtěji než jindy. Odznak dozorce si připíchl k tričku, které mu bylo trochu těsné, takže nevypadal jako hoper, ale spíš jako buzík, a brýle s tlustými obroučky se mu leskly v záři odpálené rakety.


Terry teď obrátil pozornost k dárku a strhl z něj balící papír. Uvnitř našel cosi, co vypadalo jako hakisák. Pod ním byl další vzkaz od Mora.





Terry, tohle je hakisák. ( "no nepovídej" pomyslel si Terry ) Pokud ho nakopneš, tak začne naříkat. Je v něm nejspíš nějaký strojek, nebo co. Kill tvrdí, že to moc dlouho nevydrží a že se seká, protože jsme večer slyšeli v jednom kuse nějaký naříkání z obýváku. Neuvědomil si ale, že tam Led s Rajčem masili Persila.





Měj se!


Mor





Terry odložil hakisák na bednu od banánů, zůstal na něm absolutně nehlučně ležet. Terry ho několik minut šťastně pozoroval a toužil do něj aspoň jednou kopnout. To však ale nemohl, protože by mohl někoho vzbudit. Potom zdvihl balíček, který přinesla Skeptika.


Také v něm našel zabalený dárek, přání a dopis, tentokrát od Sardinie.







Nazdar Terry,




psal mi Mor a vylíčil mi, jak telefonoval s tvým strýcem Ufonem. Doufám, žes ten smrad přežil. Já jsem momentálně na prázdninách v USA, takže pošta do Evropy je dost drahá, a ani sem ti nic posílat nechtěla. Jenže se objevila Skeptika! Nedala mi pokoj, dokud sem jí něco nedala, aby ti to přinesla. Dárek pro tebe jsem sehnala v nejbližší trafice. Říkala jsem si, že když máš rád ten hip-hop, tak se ti to bude líbit. ( a bylo to i levný )




Viděl jsi před týdnem tu fotku Mora s rodinou? Vsadím se, že se od Killa hodně naučí. Vážně mu závidím.




Mor tvrdí, že bude poslední týden prázdnin v Londýně. Dostaneš se tam taky? Dovolí ti to ty pudlové ? Upřímně doufám, že ne. Seš strašně otravnej. Pokud ti to nevyjde, a v to doufám, uvidíme se prvního září v letadle do Prdovic!




Všechno nejhorší!




Sardinia









P.S. Mor píše, že byl Persil jmenován dozorcem. Vsadím se, že mu to moc velkou radost neudělalo. Je to hroznej vopruz. Mor je ale asi docela rád.









Terry se znovu otřásl vzteky, když odkládal Sardinijin dopis a zdvihal balíček, zabalený pro změnu v růžovém balícím papíru s malými srdíčky. Byl docela lehký a Terry vůbec nepochyboval, že by v něm bylo něco cenného. Když roztrhl papír, uviděl úvodní stránku časopisu Hoppermax a k němu přiložený potvrzovací papírek o půlročním předplatném .


"To ses teda nepředala." Řekl si Terry a otevřel časopis na stránce s rozhovorem s Gipsy.cz.I když pro Terryho představovalo šedesát korun za jedno číslo docela hodně, Sardinia byla z bohaté rodiny a nejspíš to pro ni nedělalo problém.


Další věcí, která Terrymu hned po spolutanečníkách chyběla, byla taneční soutěž Kriplobál, nejpopulárnější taneční soutěž mezi tanečníky, hodně nebezpečná ( při ní přišly o život Terryho rodiče) a nesmírně přitažlivý pro diváky. Terry byl shodou okolností v Kriplobálu docela dobrý, stal se nejmladším žákem, který byl za celé století vybrán do jednoho prdovického kolejního ženstva.


Terry odložil časopis stranou a vzal do ruky poslední balíček, který přinesl čtvrtý sokol. Neuspořádané písmo na, jak jinak, než růžovém balícím papíru, okamžitě poznal: tohle přišlo od Hrobpitta, prdovického řezníka. Strhl horní vrstvu papíru a vyndal příručku na biologii. "Ale proč na bižuli. Dyť ta není povinná. K čemu budu potřebovat biologii, když se budu živit jako tanečník." Pomyslel si Terry, když učebnicí listoval. Terry ji, pořát ještě zmatený, vzal a zahrabal ji do hromady špinavého prádla v koutě.Vrátil se k posteli a vzal Hrobpittovo přání.





Ahoj Terry,


hodně štěstí k narozeninám!


Napadlo mě, že by se ti ta učebnice mohla hodit do příštího školního roku.Teďka se o tom nebudu rozepisovat, protože musím jít na jatka. Povím ti to, až se uvidíme. Doufám, že ti pudlové ubližujou.


Všecko nejlepší!


Hrobpitt





Při pomyšlení, že by měl studovat biologii, se Terrymu zvedl žaludek. Položil však přání od Hrobpitta vedle ostatních a odvrátil pozornost na hromadu růžového balícího papíru. Ledabyle ho nakopal pod postel a podíval se na poslední dopis z Prdavic.


Všiml si, že je o něco tlustší, než obvykle, roztrhl růžovou obálku, ( "Sakriš, co se to všem stalo" zaklel Terry ) vytáhl první stranu papíru, na němž bylo něco natištěno a četl:





Vážený pane Hoppere,





Vezměte laskavě na vědomí, že nový školní rok začíná prvního září. Letadlo do Prdovic odlétá z letiště Šmink´s Sos, nástupiště tři promile v sedm hodin ráno.





Žáci třetího ročníku mají o vybraných víkendech povolené návštěvy vesničky Prasárničky. Poručte laskavě rodiče nebo poručníky, aby potvrdily své svolení podpisem přiloženého formuláře.





V další příloze najdete seznam učebnic pro příští školní rok.





S nakvašeným pozdravem





Blinerva Mclemrová



Prof. M. Mclemrová


Zástupkyně ředitele





Terry vytáhl z obálky formulář povolení, podíval se na něj, ale teď už vzteky přímo vybroval.


Bylo by báječné, kdyby mohl o víkendech do Prasárniček, věděl ale, že mu to teta se strýcem nedovolí. Snad je dokáže nějak přesvědčit.


Podíval se na budík. Byly už dvě hodiny ráno.


Rozhodl se, že s formulářem z Prdovis si bude lámat hlavu , až se vyspí.vlezl si do postele a natáhl se, protože ho boleli záda. Pak si sundal brýle, odložil je na bednu od banánů a zhasl lampičku.


Přestože byl Terry Hopper neobyčejně tupý chlapec, v té chvíli si připadal chytrý a jedinečný.Myslel na to, jak to ve škole každému nandá v Kriplobálu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 IvOnK@ IvOnK@ | Web | 4. února 2009 v 18:20 | Reagovat

Awoooji omlouvam se ja jen rozjizdim blooog a potrebuju trochu vypomoc...pls zaskocte si na muj bloooog....Myslim, ze by vas mohl zajimat muj deniiik.....a postupne zacnu pridavat me oblibene celebrity a filmiky.....Jeden juuuk staaaci...Jinag krasnej blog jo a jukni na bleskovku jeste to stihneees

2 Angelina Angelina | Web | 4. února 2009 v 19:49 | Reagovat

Jeje. co se mi to s tim člankem stalo. Sou tam nějak moc velky mezery. Co na to MAguSHkA ??? to ty ??

Dyžtak to uprav.

3 MAguSHkA MAguSHkA | Web | 4. února 2009 v 19:51 | Reagovat

já to nebyla to už tam bylo

4 Angelina Angelina | Web | 11. února 2009 v 16:40 | Reagovat

No super. :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.